Co to vlastně je ta useň? A proč tomu neříkáme prostě "kůže"?

Kůže je to, co je na krávě (nebo jiném zvířeti). Useň je to, co vznikne, když tu kůži člověk vezme, vyčistí, vymáčí, natáhne, naloží do kouzelné směsi (čti: hromady chemie nebo taninu) a udělá z ní materiál, který je měkký, voňavý a vydrží věky.

Takže: kůže = na zvířeti, useň = připravená na kabelku, pásek nebo sedlo na harleye.

První krok? Získat kůži. A to není zrovna voňavá záležitost…

Všechno to začíná na jatkách. Jo, to je ten méně romantický moment. Kůže se stáhne nasolí, aby se nezačala rozkládat, a pošle se na místo, kde se z kůže stává useň.

Koželužna – továrna na vůni dobrodružství

Tady se to kouzlo děje. Existují dva hlavní způsoby činění:

Chromové činění – rychlé, levné, používá se hlavně na průmyslovou výrobu. Useň je měkká, ohebná.

Rostlinné činění (třísločinění) – oldschool metoda pomocí výtažků z kůry, listí a babiččina čaje (nebo aspoň jeho ekvivalentu). Trvá to déle, ale výsledná useň má krásnou barvu, strukturu a… no, duši. To chcete.

Co se děje dál? Broušení, barvení, mazlení…

Jakmile je useň vyčiněná, může se brousit (pro jemnější povrch), barvit (protože svět není jen hnědý) nebo třeba razit iniciály.

A pak… pak je připravená na váš opasek, peněženku, kabelku nebo třeba obal na zápisník.

Malá rada na závěr: milujte svou useň (a nechte ji dýchat!)

Useň není plast. Stárne. Zraje. Vypadá čím dál lépe. Je jako víno, ale na dotek. Když se o ni staráte (krémujete, impregnujete, nenecháte ji v autě na slunci celé léto), vydrží vám věčnost. Nebo aspoň dvě generace.